Novou střechu bychom si přáli,
pro dům, kde všichni jsme si hráli.
Snad se nám splní náš velký sen,
že už neuvidíme z půdy přímo ven…
Dobrý den, dům, který „vychoval“ mnoho generací, v podstatě celý život rekonstruoval děda svýma rukama, podle vlastních představ a nákresů, ve dne a někdy i v noci. Domu postupně vdechl nový život, ve všem je otištěn jeho rukopis a um. Bohužel střechu již s babičkou, ze zdravotních důvodů, zrekonstruovat nestihl a nyní zcela bez nadsázky hrozí, že veškeré jejich nemalé úsilí a nejen mé vzpomínky na dětství prožité v onom domě, zasazeném do podhůří Orlických hor, přijdou vniveč. Do střechy již místy zatéká, protože původní krytina má již svá nejlepší léta dávno za sebou, místy (ve špici) si ji dokonce zub času vzal s sebou úplně. Vždy jsme přemýšleli, jak nádherné by bylo mít o starost se střechou méně, po každé bouřce či větru jsme s hrůzou obcházeli dům, jestli se stav střechy ještě nezhoršil a často jsme museli některé části krytiny složitě svépomocí přibíjet zpět, v domnění, že dočasně. Bohužel osud byl proti, z dočasného řešení se stalo zatím trvalé, dědeček ani babička už se nové střechy nedočkali. My bychom nyní rádi splnili tento sen nejen jim in memoriam, ale i nám všem z rodiny, kdo stále vzpomínáme na ty krásné společné večery a společně se snažíme, aby odkaz a snaha našich předků přetrvaly i pro další generace.
